Florbalová poezie aneb završení sezony v Litvínově
Pět hodin ráno, toť vražedný čas,
z postele by tě nevyhnal ani trenérův hlas,
hlava mi třeští, nevnímám okolí,
je neděle, och srdce mě zabolí.
Potítka, chrániče, štulpny a dres
sportovní taška je těžká jak pes.
Rychle se doplazit na místo srazu,
kdo by chtěl postávat tady v tom mrazu.
Všichni už dorazily, no to je dost,
v autě zaujme každý svůj post.
Bloudíme cestou, mineme odbočku
ta mapa je dobrá leda tak pro kočku.
Po 153 kilometrech najdeme arenu,
parkujem vedle kurtu nebo bazenu?
Šatny jsou výživné, sprchy nejvíce,
fascinuje mě z umyvadla napojená hadice.
V hale to smrdní jak v továrně na gumy,
mizuna se mi rozpadaj, vidim to na pumy.
Povrch je kluzkej jak cerstvej led
behat a nespadnout to neni zadnej med.
Turnov jsme porazili devět nula,
tohle by zvladla i ta největší mula.
Poslední zápas byl docela boj,
nakonec nemáme v zadku ten voj.
Čtyři dva to pro nás skončilo,
radostí se z toho skoro tančilo.
K naší radosti přidala se zpráva,
že bivojky prohrávaj a že zelená je tráva.
Konec je sezony, konec je turnaje,
a my se necháme překvapit kdo to vše vyhraje........
ceee Katatína Sir
